Ču Di – císař Yongle

Hrobka pro císařovnu –

Po přesunu hlavního města na sever z Nanjingu do Pekingu císař Yongle důsledně změnil i umístění mingského císařského mauzolea z Nanjingu do Pekingu, kde byl pohřben jeho vlastní otec, první mingský císař

Měl na mysli naléhavější věci, ale když císařovna Xu v roce 1407 zemřela, zaměřil císař Yongle svou pozornost na nalezení ideálního geomantického místa pro budoucí císařské mauzoleum. Hora Tianshou v kraji Changping asi 50 km severozápadně od Pekingu se ukázala jako vynikající volba, s čistou vodou řeky Wenyu před plochou, úrodnou náhorní plošinou obklopenou a chráněnou ze všech stran horami.

Stavba podzemní hrobky pro císařovnu Xu začala v roce 1407 a byla dokončena o čtyři roky později. Dostala jméno Čchang-ling (长岭 neboli „Hrobka dlouhověkosti“).

– a pro císaře An

Ču Di, s vládním titulem Yongle, byl v Čchang-lingu také pohřben, když v roce 1424 zemřel. Od doby, kdy byl pohřben, nebyla hrobka znovu otevřena ani vykopána a pravděpodobně nebyla vykradena.

Společná posvátná cesta pro všechny mingské hrobky na hoře Tianshou přirozeně vede přímo k vlastní hrobce Zhu Di, protože založil celý areál mauzolea.

Pozemní uspořádání navazuje na mauzoleum jeho otce (Xiaoling) v Nanjingu. Od jihu k severu jsou stavby podél hlavní osy: vstupní brána, brána Ling’en, síň Ling’en, brána do pohřebního areálu, brána Lingxing, pět obřadních nádob, „čtvercové město“ s pamětní věží (Minglou) na vrcholu a nakonec zemní mohyla („Drahocenná mohyla“).

Podzemní komory byly dokončeny v roce 1411, ale nadzemní stavby byly dokončeny až v roce 1418, tedy o sedm let později.

– nemluvě o některých konkubínách

V Čchang-lingu nebyli pohřbeni pouze císař a císařovna. Podle tehdejších zvyklostí muselo šestnáct (někteří uvádějí třicet) konkubín spáchat sebevraždu. Po čestné hostině musely stát na dřevěném lůžku s provazy kolem krku, načež bylo lůžko odtaženo. Všechny byly pohřbeny v hrobce.

Vchod do hlavní hrobky a stélový pavilon

Pouze tři z mauzoleí v okolí hory Tian-šou mají navíc přední bránu do hrobového areálu: Yongling, Dingling a Čchang-ling. Tato přední brána má tři otvory a je krytá jednoduchou okapovou střechou se žlutými glazovanými taškami (viz foto). Prostřední brána – určená výhradně pro císaře a císařovnu – je vyšší než její sestry po obou stranách.

Pouze uvnitř zdí hrobky a východně od přední brány se nachází jedinečný stélový pavilon, čtvercová stavba s dvojitou okapovou sedlovou střechou pokrytou žlutými glazovanými taškami. Uvnitř pavilonu je vztyčena stéla na podstavci ve tvaru čínského kamenného draka -a nikoliv tradiční želvy.

Není pevně doloženo, kdy přesně byla tato stéla vztyčena. Některé zdroje tvrdí, že byla vztyčena bez nápisů Mingy v roce 1542 – více než 100 let po smrti císaře Yongle. Existují alespoň písemné důkazy z 50. let 16. století – za následující dynastie Čching – že stéla a její pavilon tehdy existovaly a že stéla v té době nenesla žádné nápisy.

Současné císařské nápisy vyryté na třech stranách v čínštině i mandžuštině přidali pozdější čchingští císaři vládnoucí jako Šun-č‘ (1659), Čchien-lung (1786) a Ťia-čching (1804).

Tato stéla a její pavilon nemají obdobu v žádné jiné mingské hrobce v Šisan-lingu. Tato skutečnost a nejistota, kdy byla vztyčena, vedou k domněnce, že se jedná o praktickou konstrukci, kterou přidala až následující dynastie Čching a která sloužila především k převozu záznamů o opravách hrobky apod.

Zpět na začátek

Ling’en Men – Brána význačné přízně

Jedná se o hlavní vstup do obřadní části mauzolea. Přezdívá se jí také brána „požehnání a milosti“ nesoucí význam projevování úcty zesnulým a na oplátku přijímání díků a požehnání z nebes pro obyčejné smrtelníky.

Brána byla postavena v roce 1427 a má před sebou dvě stély pro nasedání koní. Dveře a sloupy jsou udržovány v jasném vermilionovém laku a ostatní dřevěné prvky jsou natřeny v tradičních zelených a modrých barvách s několika zlatými barevnými akcenty. Uvnitř brány je zavěšena morová rána nesoucí její jméno.

Brána je pět místností široká (asi 31,44 m) a dvě místnosti hluboká (asi 14,37 m) a je obklopena bílou mramorovou balustrádou se třemi kamennými patry. Je zastřešena jednokřídlou sedlovou střechou pokrytou žlutými glazovanými taškami.

Několik metrů před branou stojí dvě proti sobě stojící stély, východní a západní.

Pec na pálení hedvábí

Uvnitř brány a po obou stranách centrální Posvátné cesty jsou východní a západní obětní hořáky. Jsou to malé pece zdobené zelenými a žlutými glazovanými dlaždicemi. Používaly se k pálení hedvábí a symbolických papírových peněz – zvyk, který se na většině asijských pohřebišť zachoval v téměř nezměněné podobě až do dnešních dnů.

Tyto tradiční pece na pálení hedvábí – pece Šenbo – byly plně zrestaurovány a lesknou se na slunci zcela pokryté žlutými keramickými dlaždicemi. Jsou větší než ty v jiných mingských mauzoleích v Šisanlingu.

Jednokřídlá stavba stojí na podstavci s řezbami Buddhy.

Zpět na začátek

Síň Ling’en – Síň význačné přízně

Síň Ling’en je zdaleka nejvelkolepější a nejpůsobivější nadzemní stavbou ze všech mingských hrobek. Říká se jí také „Síň obětí“ a za dynastie Ming se zde uchovávaly pamětní desky se jmény obyvatel hrobky. Uvnitř síně se při výročích zesnulých konaly obětní obřady.

Tato rozsáhlá stavba se rozkládá na ploše 4 400 metrů čtverečních. Hlavní sály stojí na trojúrovňové balustrádě z krásného bílého mramoru. Na plošinu samotného sálu vedou tři kamenná patra.

Dolní kámen Danbi má mezi horskými pásmy dva koně. V pozdějších mingských kamenech Danbi se koně běžně nepoužívali.

Střední schodiště je širší než boční a uprostřed každé úrovně má kamenný blok Danbi s vyrytými draky a vrcholky hor.

Sál je oslnivě široký devět místností a hluboký tři místnosti. Za většími mingskými sály se člověk musí vydat do Zakázaného města. Budovu kryje dvouplášťová valbová a sedlová střecha se žlutými glazovanými taškami.

Vnitřek sálu je nádherný a jedinečný. Celá stavba spočívá na 60 velkých sloupech ze vzácného dřeva nanmu, z nichž každý je vyroben z jednoho kmene stromu a je vysoký 12,6 metru. Čtyři nejvnitřnější sloupy mají průměr až 1,12 metru! Sloupy jsou ponechány v přírodním stavu a nejsou pokryty tradičním vermilionově zbarveným lakem.

Také trámy a další vnitřní dřevěné prvky jsou vyrobeny ze dřeva nanmu. Jedná se vlastně o největší dochovanou čínskou historickou stavbu vyrobenou ze dřeva nanmu. Strop je nádherně zdobený čtverci udržovanými v sytě zelených a zlatých barvách.

Uprostřed obrovského sálu je nadživotní socha Zhu Di – císaře Yongle – sedícího na svém císařském trůnu.

Brána do pohřebního areálu -Neihongmen

V pozdější dynastii Ming a následné dynastii Čching se tato brána většinou stala trojitou branou na vyvýšené plošině, ale na počátku dynastie Ming, kdy byl Čchang-ling postaven, byla tato brána pouhým velkým a masivním trojitým vchodem.

Má hloubku více než jedné „místnosti“ a ve srovnání s většinou ostatních podobných bran je hlubší.

Stavbu pokrývá jednokřídlá střecha se žlutými glazovanými taškami. Těsně pod střešní konstrukcí zdobí budovu pás žlutě a zeleně zbarvených dlaždic.

Brána Lingxing a obětní nádoby

Tato zvláštní stavba, známá také jako „brána s dvojitým sloupem“, symbolizuje význam obyvatele hrobky. Má valbovou střechu nesenou složitou kompozicí řady do sebe zapadajících dřevěných dílů. Je vztyčena napříč centrální oduševnělou Posvátnou cestou mauzolea.

Myšlenka této stavby pochází až z doby dynastie Západní Chan (206 př. n. l. – 25 n. l.). Jejím účelem je vyprosit si požehnání od hvězdy Lingxing pro dobrou úrodu.

Lingxingmen však sloužil i jinému, vyššímu účelu. Věřilo se, že zlí duchové jsou schopni cestovat pouze po přímce. Umístěním Lingxingmen napříč přes veledůležitou středovou duchovní osu mauzolea by byli zlí duchové zablokováni a nemohli by se dostat do hrobové mohyly a pohřební komory.

Každý sloup je zakončen mýtickým Qilinem. Tato zvířata měla mnoho atributů, z nichž dva měly trestat hříšníky a dodávat ochranu. Jejich přítomnost tak zvyšuje účinnost brány.

O něco severněji na centrální Posvátné cestě se nachází kamenný oltář s pěti kamennými obětními nádobami.

Pět kusů zahrnuje kadidelnici, pár váz na květiny a pár svícnů. Na tomto místě byly umístěny na znamení oběti zemřelému.

Kamenný podstavec bývá často bohatě zdoben, i když v Čchang-lingu jsou rytiny spíše jednoduché a ničím nevybočují z průměru, ale jde o dobré řemeslné zpracování z počátku dynastie Ming.

Zpět na začátek

Čtvercové město a pamětní věž

Poslední stavbou před hrobovou mohylou je tzv. Je to velká, vysoká, kameny krytá plošina, na jejímž vrcholu stojí věž zvaná Minglou – neboli „Pamětní věž“.

Věž má otvor ze všech čtyř stran, i když nyní byly východní a západní přístupy zazděny. Uprostřed stavby se nachází pamětní kamenná deska s nápisem „Hrobka císaře Čcheng-cua z dynastie Velkých Mingů“. Znaky jsou obrovské, každý z nich má asi 33 centimetrů čtverečních.

Věž pokrývá valbová a sedlová dvouplášťová střecha se žlutými glazovanými taškami. Pod nejvyšším okapem na jižní straně se nachází morový nápis s názvem hrobky – „Changling“.

Drahá mohyla

Císař Ču Di a císařovna Sü jsou ve skutečnosti pohřbeni asi 10 až 15 metrů pod velkou, téměř kruhovou mohylou zeminy na severním konci mauzolea.

Podzemní hrobová komora zůstala pravděpodobně neporušená navzdory těžké hromadě zeminy, která na ni doléhá již téměř 600 let. Pokud by se zřítila, pak by to bylo jasně patrné a prozradilo by to přesnou polohu podzemní komory.

Mohyla je obehnána zdí, která má po obvodu kamenný krytý chodník s opěráky. Zeď chrání pohřební komoru, ale také udržuje velké množství zeminy na místě. Z úrovně terénu vedou východní a západní schody do pamětní věže. Tyto chodníky navazují na obvodový chodník mohyly.

Císařovna Xu a její sestra

Císařovna Xu, formálně císařovna Renxiaowen a s rodným jménem Xu Yihua, byla dcerou paní Xie a Xu Da, vévody státu Wei a jednoho ze spoluzakladatelů dynastie Ming.

V roce 1376 jí byl ve věku 14 let udělen titul princezny z Yanu, neboť jejím tehdejším manželem byl princ z Yanu. O dva roky později se jí narodil Zhu Gaozhi, pozdější císař Hongxi.

Císařovnou se stala, když její manžel v prosinci 1402 uzurpoval trůn, ale již o pět let později, v červenci 1407, zemřela. Po její smrti jí císař udělil titul „císařovna humánní a filiální“.

Když její syn nastoupil v roce 1424 na trůn jako císař Hongxi, udělil jí další tituly „soucitná a ctnostná“, „upřímná a jasná“, „usedlá a oddaná“ a „odpovídající nebesům a rovná se mudrcům“.

Od dětství byla tichou dívkou, která ráda četla. V rodině se jí přezdívalo „Studentka“. Jako vzdělaná i učená se tedy Xu Yihua aktivně účastnila dvorské politiky.

Jako císařovna jednou svolala do svých prostor manželky všech vyšších správců dvora a obdarovala je oblečením a penězi. Poté je poučila, aby přiměly své manžely, aby při všech svých činech měli vždy na zřeteli blaho lidu a nebyli arogantní vůči svým poddaným nebo jejich rodinám.

Je autorkou a vydavatelkou několika knih, z nichž jedna se jmenuje „Pokyny pro domácnost“ a zahrnuje 20 kapitol. Její knihy byly rozšířeny po celé říši.

V lednu 1413 byla její rakev převezena z Nankingu do Pekingu v doprovodu chanského prince Ču Gao-suna. Pohřbena byla následující měsíc po dokončení Čchang-lingu.

Když císařovna Xu zemřela, vybral si císař Yongle za svou druhou nevěstu její mladší sestru Xu Miaojin. Ta si však nenechala nic líbit, oholila si hlavu a stala se buddhistickou mniškou. Zhu Di se nikdy znovu neprovdala.

Imoliace

V souladu s tehdejšími zvyklostmi byly konkubíny zemřelého císaře buď zabity, nebo donuceny spáchat sebevraždu a pohřbeny s ním. Některé byly přímo pohřbeny zaživa poblíž mauzolea. Účelem bylo následovat císaře do podsvětí a sloužit mu tam po celou věčnost.

V případě císaře Yongle bylo 16 osob pohřbeno zaživa ve východní a západní „studni“ po obou stranách Chang Lingu. Po těchto pohřebištích dnes nejsou žádné stopy.

Zpět na začátek