Když zemře blízká osoba, je samozřejmostí ji pohřbít. Lidé pohřbívají mrtvé již od pradávna. Není však jisté, kdy tato praxe začala.
Předpokládá se, že k nejstaršímu známému pohřbu došlo před 130 000 lety. Archeologické důkazy ukazují, že pohřbívání mrtvých praktikovali i neandrtálci. Mrtví v tomto období byli pohřbíváni spolu s nástroji a kostmi. Předpokládá se, že tato praxe začala jako náboženský rituál, který mohl být důsledkem obav, co se s lidmi stane po smrti.
Pohřbívání mrtvých praktikují různá náboženství po celém světě již tisíce let. Většina těchto náboženství věří, že lidské tělo se skládá z pěti prvků, a to země, vody, ohně, vzduchu a nebe. Některá náboženství a kultury však dávají přednost kremaci mrtvého těla před jeho pohřbením.
Nejrozšířenější vírou však je, že lidé pohřbívali těla, protože mrtvá těla se rozkládají. Lidé viděli, že nejlepším způsobem, jak se vypořádat se zápachem rozkládajícího se těla, je tělo pohřbít. Bylo snadné vykopat díru do země a tělo pohřbít, aby zápach nerušil komunitu. Svědčí o tom skutečnost, že lidé stejným způsobem pohřbívají i mrtvoly zvířat.
Pohřbívání mrtvých si dodnes osvojili lidé různých kultur a náboženských vyznání po celém světě. Přijaly ho také vlády. Existují předpisy, které tuto praxi upravují. Mnozí lidé ji považují za přirozený postup, když se setkají se smrtí blízké osoby.