Přijdete-li na to, jak legálně porazit hru v kasinu – ať už poměrně neškodným počítáním karet, nebo tak odvážnou hrou, jakou je mnohamilionový tah Kelly Sun s tříděním výhod -, zjistíte, že žádost o opuštění kasina je rizikem povolání.
Výhodní hráči uznávají back-offy a 86 jako očekávaný důsledek brutálního zničení kasina. Jak mi kdysi řekl prvotřídní handicapér na koně Bill Benter: „Pokud vás nevyhodí, děláte něco špatně.“
Ale přistát v takzvané Černé knize, seznamu lidí, kteří mají ze zákona zakázaný vstup do prostor jakéhokoli hazardního podniku ve státě Nevada, no to je něco úplně jiného. Pro začátek, umístění v knize často zahrnuje trestný čin.
Podle Anthonyho Curtise, vydavatele časopisu Las Vegas Advisor a samotného bývalého hráče výhod, je to zvláštní kruh kasinového pekla. „Nežádoucí osoby se v něm dostávají na N-tou úroveň,“ říká Curtis. „Existují různé stupně, kdy je člověk odstrčen. Tohle je ten nejvyšší. Z kasina vás nikdo neodstaví. Jste odstaveni od průmyslu.“
Černá kniha, oficiálně známá jako seznam vyloučených osob Nevadské rady pro kontrolu hazardních her, byla zavedena v roce 1960. Kdysi skutečná kniha vázaná v černých deskách – i když v průběhu let se objevily i jiné barvy – je Černá kniha seznamem zločinců, podvodníků v kasinech, podvodníků a různých nechutných typů, kteří, jak se předpokládá, škodí kasinům už jen tím, že tam jsou. Mafián Sam Giancana – který měl údajně vazby na CIA, získal kontrolu nad kasiny, jako jsou Sands a Desert Inn, a projevil se jako plodný vybírač zisků – patřil mezi první gangstery zapsané do knihy.
Historie říká, že Černá kniha vznikla jako prostředek, kterým chtěl hazardní průmysl přesvědčit americký Kongres, že je schopen sám sebe uhlídat a udržet kriminální živly mimo herny.
Kopie rané Černé knihy, která debutovala seznamem pouhých 11 nežádoucích osob, otevřená na stránce drobného, ale ultrabrutálního mafiána Tonyho „Mravence“ Spilotra, je vystavena v Muzeu mafie v Las Vegas. Nejnovějšími přírůstky do Knihy, která má nyní 35 záznamů, jsou Anthony Grant Granito a James Russell Cooper. Oba byli odsouzeni za to, že v Bellagiu podvodně vylákali asi 1,2 milionu dolarů, a zapsali se do ní loni v listopadu.
Pracovali ve spolčení s krupiérem a své sázky uzavírali poté, co padly kostky. Tím se ovšem z kostek stává hra, kterou lze snadno porazit. Dokonce tak snadnou, že překonali odhadovaný kurz 452 miliard ku 1 v odderu a sklidili sedmicifernou odměnu. Velká porota je shledala vinnými z krádeže a podvodu a oba muži byli odsouzeni k nejméně čtyřem letům vězení. Nevadský úřad pro kontrolu hazardních her však zašel ještě dál a zapsal je do Černé knihy, která v současné době existuje jako online seznam s fotografiemi, posledními známými bydlišti a samozřejmě i s prohřešky.
Pro některé podvodníky je zápis do Černé knihy dostatečnou zátěží, takže raději půjdou do vězení, pokud jim to pomůže knihu porazit. Jeden zasvěcený hráč vzpomíná na nedávného podvodníka, který byl známý tím, že si u blackjackového stolu značkoval karty. „Zatkli ho doma a ten chlap měl minitovárnu na výrobu daubů (barvivo používané k označování karet), podvodného vybavení a převleků,“ říká zasvěcenec. „Živil se vykrádáním kasin a nechtěl, aby mu byl zakázán vstup do nich.“
Údajně se shromáždil, aby si odpykal trest odnětí svobody, ale nebyl zapsán v Černé knize. „To by mu bylo mnohem milejší,“ tvrdí zdroj. „Ale ten chlap to nepochopil a teď nemůže jít do nevadského kasina.“ Přiznal se k jednomu trestnému činu vloupání a dostal podmínku – a navíc místo v Černé knize.“
Je sice těžké dostat se do Černé knihy – vstup do galerie darebáků vyžaduje udělat něco, co skutečně pohoršuje mocné v Nevadském úřadu pro kontrolu hazardních her -, ale ještě těžší je dostat se ven. Většině těch, kteří z Knihy uniknou, se to podaří tak, že zemřou. Nepomůže ani vzdát se hazardu. Podle „Las Vegas Review Journal“ byl posledním z přeživších OG Černé knihy losangeleský mafiánský boss Louis Thomas Dragna. Zemřel v roce 2012 ve věku 92 let a svým odchodem se z Knihy vymanil.
Ale jaké to vlastně je být v Černé knize? Překvapivě se zdá, že většině členů této prohnané sekty – až na výše popsaného podvodníka – pobyt v ní až tak moc nevadí.
Pro začátek, v době, kdy provedete něco natolik notoricky známého, abyste se dostali do Knihy, jste ve většině kasin pravděpodobně stejně persona non grata. V některých kruzích je totiž umístění v Černé knize v podstatě reklamou na něčí podloudnické schopnosti. Být v knize, říká odborník na označování karet William Gene Land, „byl odznak cti. Držel jsem svůj hrnek a otevřelo mi to spoustu příležitostí – jestli víte, co tím myslím.“
Má na mysli to, že mohl spolupracovat s vysoce ziskovými týmy karetních markeťáků, které působily mimo dosah Knihy. Nyní tvrdí, že už nepodvádí – „jsem v důchodu, zůstávám doma a hraju si s vnoučaty“ – Land vydělal miliony tím, že navzdory své pověsti stál v čele her. „Nemohl jsem jít do nevadského kasina,“ přiznává. „Ale mimo Spojené státy byla spousta her.“
Další účastník zápisu do Černé knihy, podvodník, který se proslavil falšováním výherních automatů a požádal, aby jeho jméno nebylo použito, nad tím vším také krčí rameny. „Na mě to nemá žádný vliv,“ říká. “ Připadalo mi to spíš jako reklamní trik než cokoli jiného. Ironií je, že žiji v Las Vegas (kde jsou bary a dokonce i supermarkety běžně vybaveny hracími automaty) a mohu vejít do jakéhokoli baru a zahrát si na automatech.“
Chvíli nad tím uvažuje, zasměje se a uzavírá: „Tak jaký to mělo vlastně smysl?“