Torcello byly první Benátky. Ostrov byl osídlen v 5. století uprchlíky z pevniny, kteří doufali, že uniknou plenění barbarských nájezdů tím, že se usadí na půdě, kterou nikdo nechtěl a na kterou se invazní armáda těžko dostávala: bahnité pláně uprostřed slaných bažin uprostřed laguny.
Vzdor nepřízni osudu Torcello vzkvétalo, ale morové epidemie a malárie ostrov vylidnily a bahno a rostoucí bažiny stále více ztěžovaly jeho dosažení. Obyvatelé se opět přestěhovali, tentokrát na ostrovy dnešních Benátek. Ve 14. století. Torcello bylo téměř opuštěné.
Dnes si z vyhlídky na volně stojící zvonici na tomto ospalém, poloopuštěném ostrově můžete představit nepravděpodobnou historii tohoto starobylého útočištného města. Pohled z kampanily v Torcellu skutečně podnítil fantazii největších spisovatelů historie.
V polovině 19. století popisuje anglický historik umění John Ruskin ve svém právem slavném a stejně slavném bláznivém díle Kameny Benátek pohled z kampanily jako „jeden z nejpozoruhodnějších výjevů v tomto našem širém světě“.“Kam až oko dohlédne,“ píše Ruskin, „pustina divokých mořských vřesovišť popelavě šedé barvy; ne jako naše severská vřesoviště s černými tůněmi a purpurovými vřesovišti, ale bez života, barvy pytloviny, se zkaženou mořskou vodou nasáklou kořeny štiplavých plevelů a lesknoucí se sem a tam v hadovitých kanálech“.“
Poučuje nás, abychom se dívali nejprve na zasněžené hory na východě, pak na Jadran na západě; z této věže slyšel – nebo se mu zdálo, že slyší – hukot jeho vln. Pak nás požádá, abychom se podívali na jih, na červené střechy shluku malých domků, na opuštěnou kapli a kostel pod ní. V dálce, přes klidnou lagunu, nás požádá, abychom na obzoru viděli věže a paláce Benátek.
Když tudy nedlouho poté projížděl Henry James, představoval si spisovatel Torcello jako smetiště. „Torcello,“ napsal, „bylo mateřským městem Benátek a teď tam leží jako pouhý tlející pozůstatek, jako skupina povětrnostními vlivy vybělených rodičovských kostí, které zůstaly bezbožně nepohřbeny.“
Ernest Hemingway žil v roce 1948 na Torcellu, aby zde našel své vlastní útočiště (ne před barbary, ale před benátskou večírkovou scénou), psal a lovil ptáky. Jednoho dne vystoupal na schody kampanily a vzal si s sebou dalekohled. Když si prohlížel tento výhled, přemýšlel o své vlastní cestě do Torcella a o tom, kam se vydá příště.