V rodinném domě Damona Huanga v Šakou, malém městě na jihu Číny, není neobvyklé slyšet během dne tři varianty čínštiny.
Je to hakka, jazyk jeho předků, kantonština, dominantní regionální dialekt provincie Guangdong, a mandarínština, národní odrůda, kterou většina cizinců uznává jako „čínštinu“. Každý dialekt slouží v Huangově životě k jedinečnému účelu, mluví jím buď doma, ve škole, nebo v práci
„Mandarínštinu budu používat při některých formálních příležitostech. Kantonštinu budu používat s přáteli, když se budeme bavit a půjdeme ven. Hakka budu používat s některými členy rodiny,“ řekl Huang během prodlouženého prázdninového víkendu doma v Šakou.
Jednadvacetiletý Huang opustil své zemědělské město na střední škole a odešel studovat do okresního města a nyní studuje na univerzitě v Kantonu, jednom z mnoha jihočínských velkoměst. Jeho rodiče jsou sice méně vzdělaní, ale také se přestěhovali za lepšími příležitostmi do nedalekého průmyslového města Fo-šan – stejně jako miliony dalších rodin z venkovských měst – a vzali s sebou jeho tříletého bratra.
Mluvení jazykem Hakka je společná činnost, která Huanga stále spojuje s jeho prarodiči v Šakou a rodiči ve Fo-šanu, ale také se mění. Když jeho malý bratr zavolá do rodiny, všichni přejdou z hakka do mandarínštiny.
„Mého mladšího bratra, i když žijeme ve Foshanu, máme učit hakka,“ řekl Huang, „ale on se neučí hakka, on se učí mandarínštinu, takže doteď neumí mluvit hakka.“
Dle Arthura Thompsona, doktoranda lingvistiky na Hongkongské univerzitě, je rodina Huangových jen jedním z příkladů toho, jak v Číně pomalu odumírá jazyková rozmanitost. Thompson studuje Huangy spolu se svými kolegy J. Josephem Perrym a Jonathanem Havenhillem, oběma docenty na katedře lingvistiky HKU, v rámci probíhajícího projektu o hakštině v Šakou.
Hakkou mluví 34 milionů lidí na celém světě – včetně Hongkongu, Tchaj-wanu a mezi zámořskými Číňany v jihovýchodní Asii – a hlásí se k ní někteří z nejslavnějších čínských vůdců včetně Sun Yat-sena, otce moderní Číny, a Hong Xiuquana, vůdce povstání Tchaj-pchingů.
Přes svůj historický význam je v rámci pevninské Číny vytlačována ve prospěch mandarínštiny, „standardní“ variety čínštiny pocházející z Pekingu.
Velkou měrou se na této změně podílí dramatická migrace z čínského venkova do měst, v jejímž důsledku se v posledních třiceti letech stěhují stovky milionů lidí, jako je rodina Huangových, z venkova do měst, jako je Fo-šan a Kanton. Mnozí z těchto migrantů se nakonec vzdali svého rodného nebo okresního dialektu a přešli na místní standard.
„Proto má ten pocit, že hakkaština vymírá, protože už vidí, že mimo svou rodinu není moc použitelná. To je ještě více vyvoláno tím, že jeho bratr, vůbec nevyrůstal v hakštině a pravděpodobně se mu v hakštině nedostane vůbec žádného vzdělání,“ řekl Thompson.
„To se děje poměrně často v celé Číně. Myslím, že tento model lze extrapolovat, a to napříč mnoha různými čínskými jazyky, nikoliv specificky pro jazyk Hakka,“ řekl také.
Jižní Čína byla obzvláště těžce zasažena jako jedna z jazykově nejrozmanitějších oblastí země, která se nyní stala ekonomickou a tovární velmocí. V celé zemi existuje podle Lingvistického atlasu čínských dialektů přibližně deset hlavních variet chanské čínštiny, k nimž se přidává mnoho jazyků 55 čínských etnických menšin. Téměř všechny jsou na ústupu.
Zatímco Tchaj-wan nedávno přijal zákon na ochranu menšinových jazyků, jako je hakka, Čína kromě omezeného množství veřejných pořadů v místní televizi totéž neučinila. Rovněž neuznává odrůdy čínštiny jako oficiální „jazyky“, ačkoli některými z nich, jako například kantonštinou – známou také jako jüe – mluví 91 milionů lidí na celém světě. Mnohé z těchto „odrůd“ jsou vzájemně nesrozumitelné se standardní mandarínštinou a často mají odlišný počet tónů a slovní zásobu.
S úbytkem jazyka hakka bude jižní Čína pomalu ztrácet prvky své historie. Hakka se rozšířila díky migraci národa Hakka ze severu před stovkami let a přežila často násilné střety s jinými etnickými skupinami, aby osídlila jižní Čínu a jihovýchodní Asii.
Snížení přítomnosti Hakka bude mít i v současné době významné politické důsledky, které lze již nyní pozorovat u mladšího bratra Huanga, který mluví pouze mandarínsky.
„Takové dítě čínská vláda chce: Damonův mladší bratr, který bude od tří let vyrůstat a mluvit plynně mandarínsky a nebude mít vůbec žádné vazby na svou jazykovou rozmanitost – a tak bude vymazán z jakékoliv regionální identity. Bude se vnímat jen jako jižní Číňan,“ řekl Thompson.
Podle něj je pro vládu jednodušší binární rozlišení: severní versus jižní Číňané, než identifikace podle různých vesnic nebo jazykových skupin. Zdá se, že tento druh dichotomie je v širokém souladu s větší kampaní, která v Číně pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga probíhá a jejímž cílem je zdůraznit čínskou identitu jako chanskou i mandarínskou, a to zejména v regionech, kde žije velké množství menšin, jako je Tibet a Sin-ťiang.
Thompson uvedl, že zatímco v provincii Kuang-tung lze stále nalézt jazyk Hakka, je „jen otázkou času“, kdy mladší Číňané přestanou mluvit jazykem svých rodičů, pokud budou současné trendy pokračovat.