Prostaglandiny se tvoří z kyseliny arachidonové působením cyklooxygenázy (COX) a následných syntetáz. Nedávno bylo zjištěno, že existují dvě blízce příbuzné formy COX, které jsou nyní známé jako COX-1 a COX-2. Tyto dvě formy COX jsou označovány jako COX-1 a COX-2. Ačkoli obě izoformy tohoto enzymu přeměňují arachidonát na prostaglandiny, existují významné rozdíly v jejich distribuci v těle a v jejich úloze ve zdraví a nemoci. Základem těchto důležitých rozdílů jsou geny pro COX-1 a COX-2 a regulace těchto genů. COX-1, převážně konstitutivní forma enzymu, je exprimována v celém těle a zajišťuje určité homeostatické funkce, jako je udržování normální žaludeční sliznice, ovlivňování průtoku krve ledvinami a pomoc při srážení krve tím, že podporuje agregaci krevních destiček. Naproti tomu COX-2, indukovatelná forma, je exprimována v reakci na zánětlivé a jiné fyziologické podněty a růstové faktory a podílí se na produkci těch prostaglandinů, které zprostředkovávají bolest a podporují zánětlivý proces. Všechna běžná nesteroidní protizánětlivá léčiva (NSAID) při standardních protizánětlivých dávkách nespecificky inhibují jak COX-1, tak COX-2. K příznivým protizánětlivým a analgetickým účinkům dochází díky inhibici COX-2, ale ke gastrointestinální toxicitě a mírné krvácivé diatéze dochází v důsledku současné inhibice COX-1. Je důležité, aby lékaři při předepisování NSAID na bolest a zánět plně porozuměli farmakologickému základu rozdílného působení těchto léků. Toto pochopení je důležité také proto, aby lékaři mohli kriticky zhodnotit základ a nové údaje o inhibitorech specifických pro COX-2 a jejich potenciální roli v klinické medicíně. Látky, které by inhibovaly COX-2 a zároveň šetřily COX-1, představují atraktivní terapeutický vývoj a mohly by znamenat významný pokrok v léčbě revmatoidní artritidy a osteoartritidy, jakož i celé řady dalších onemocnění.